V tomto článku bychom vás chtěli seznámit s námi navrženým a provedeným řešením ovládání stanice Jeseník modulového kolejiště Ostramo. Tímto navazujeme na článek popisující vznik stanice a dále fotoreportáže modelového provedení kolejiště, krajiny i budov v této stanici.
Při úvahách na téma ovládání stanice jsme vycházeli z předlohy, tedy skutečné stanice Jeseník, a zkušeností s modulovým provozem, který přece jen klade poněkud jiné požadavky na řízení provozu než skutečnost.
Ve skutečné stanici Jeseník je v provozu elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení vzor 5007 se závislými stavědly 2.kategorie - se závislostmi mezi návěstidly a výhybkami, ovšem bez kontroly volnosti vlakové cesty. Jako předloha byl použit stav stanice ze 70tých let 20. století, kdy byla stanice osazena mechanickými návěstidly, závorami a mechanickými přestavníky výměn. Po modernizaci jsou v současnosti tyto prvky nahrazeny motorickými přestavníky, světelnými návěstidly AŽD vzor 71. a přejezdovými zařízeními VÚD a AŽD.
Postupně se tedy podíváme na všechna použitá řešení ve stanici a podělíme se ze zkušenostmi s jednotlivými prvky v provozu. Snad vám tento popis nastíní složitou cestu od velkorysých návrhů až po komplikovaná řešení jednotlivých problémů.

Jako u všech stavěných modulů kolejiště Ostramo jsou i ve stanici Jeseník použity kolejnice a výhybky Peco s výškou kolejnicového profilu 2,5 mm. Výhybky byly použity s poloměrem odbočení 914 mm pro hlavní koleje a 610 mm pro koleje manipulační - v obou případech je úhel odbočení na srdcovce 12°. Celkem je ve stanici 9 výhybek rozdělených do dvou zhlaví, vytvářejících kolejiště s dopravními kolejemi 1. - 3. a manipulačními kolejemi 4.,5. a 5 kusá.
Výhybky byly před pokládkou upraveny pro použití motorických přestavníků ke stavění výměn. Původní aretační mechanismus byl z výhybek demontován, přebytečné nálitky odfrézovány a první tři pražce výhybky ze strany hrotu jazyku nahrazeny pražci flexi kolejiva. Po stránce elektrické byly na výhybkové části napájeny propojky trakčního proudu do oblasti spojek mezi výhybkami, použití nevodivých srdcovek nevyžadovalo dalších úprav. Dále byla provedena úprava pražců na vnější straně výměny, aby zde bylo možno usadit modely mechanických přestavníků a závorníku a vznikl prostor pro umístění výměnových návěstidel. Před montáží výhybek byl v prostoru přestavné tyče výměny vyfrézován oválný otvor pro průchod táhla přestavníku. Táhlo je vsunuto do původního otvoru uprostřed přestavné tyče a nevyžaduje další zajištění.
V provozu výhybek jsem doposud nezaznamenali vážnější problémy, předpokladem spolehlivého provozu je časté čištění kolejnic, což ovšem není pro většinu modelářů žádná novinka.

Právě velikost přestavné dráhy je u tohoto přestavníku otázkou velikosti napájecího napětí a nastavení koncových vypínačů motoru. Změnit toto nastavení je u tohoto přestavníku velký problém, protože je možné jen přihnutím vodivých pásků přestavné tyče, ovšem při úplné demontáži přestavníků. Proto je seřizováni chodu poměrně časově náročné a vyžaduje značnou trpělivost. Po správném seřízení se již nastavení nemění a v provozu se závady neobjevují. Taktéž velikost napětí je poměrně důležitá. Provoz zkušebního přestavníku na jmenovité napění 12 V vyvolal u členů klubu značné rozčarování, protože pohyb jazyků byl velmi rychlý a neodpovídal jejich představě. Proto jsem napájecí napětí snížil až na nejnižší možnou hodnotu 7V, kdy je chod motoru ještě stabilní a spolehlivost přestavování dostatečná - samozřejmě za souhlasného pokyvování členů klubu, protože chod výměn se téměř dvakrát zpomalil. Napájení přestavníku tak nízkým napětím ovšem předpokládá použití napěťových stabilizátorů, které jsou svou rychlou reakcí schopny pokrýt počáteční odběr motoru při záběrovém momentu, kdy by se při běžném napájení již přestavník nerozběhnul. Stabilizátor je použit jeden pro celou stanici a s maximálním proudem 2A umožňuje stavění několika výměn najednou - i když toto nelze běžně doporučit, především z modelových důvodů.
Zkušenosti s provozem přestavníku jsou zatím překvapivě pozitivní. Po počátečních problémech se seřízením přestavníku tyto již pracují spolehlivě. Samozřejmostí je občasné čištění od prachu a mazání posuvového šroubu, šnekového převodu a ložisek motoru.

Při návrhu systému ovládání stanice Jeseník jsme řešili několik problémů, které vyplývají z modulového řešení stanice. Především je to zajištění vazby mezi čtyřmi moduly stanice, čtyřmi návěstními moduly a jedním ovládacím panelem, kde je potřeba zajistit spolehlivé elektrické spojení značného počtu vodičů, rychlou rozebíratelnost spojení a taktéž snadnou přepravitelnost jednotlivých dílů kolejiště.
Myšlenka maximálního napodobení činnosti skutečného zabezpečovacího zařízení vzala rychle za své, protože modelovat elektromechanické zabezpečovací zařízení je téměř nemožné. Taktéž je pro provoz kolejiště třeba zabezpečit určitou rychlost ovládání stanice, kterou složité závislosti skutečného ZZ značně zpomalují. Proto padla logická volba na uspořádání ovládacího panelu do podoby reliéfu stanice se situováním ovládacích prvků do ,,fiktivního" elektromechanického zařízení jejich rozdělením do stavědel. Nutné závislosti mezi návěstidly zabezpečuje řídící přístroj. S ohledem na jednoduchost ovládání a jeho přehlednost pak byla zvolena varianta s řadičí výměn umístěnými do kolejového reliéfu, protože rozdělení do stavědel by značně komplikovalo obsluhu stanice bez ,,zácviku".

Ovládací pult stanice tvoří skříň ze tří segmentů, v nichž je osazen reliéf kolejiště v podobě desek z plefiskla, které jsou osazeny příslušnými ovládacími prvky. Horní deska plexiskla tvoří ochranu reliéfu kolejiště proti opotřebení, spodní deska pak nese jednotlivé spínače a řadiče výhybek. Mezi těmito deskami je vložen reliéf kolejiště, vytvořený v programu Corel, plotrovaný na tvrdý papír a zalaminovaný proti působení slunečního světla na tisk. Skutečné provedení reliéfu je přiloženo níže. Na zadní stěně jednotlivých segmentů panelu jsou pak umístěny konektory pro kabelové spojení pultu s moduly. S ohledem na počty vodičů jsou použity pro každý modul stanice dva standardní kabely Canon s 25ti piny pro ovládání napájení kolejí a návěstidel a 15ti piny pro ovládání výhybek. Kromě konektorů jsou pak na zadním panelu indikátory činnosti zdrojové soustavy pultu pro snadnou identifikaci závady v napájení.

Ovládací prvky tvoří dvou a trojpolohové přepínače podle funkce, přepínače imitující činnost návěstních pák skutečného ZZ jsou opatřeny červenými páčkami. Pro ovládání napájení jednotlivých úseků stanice jsou v reliéfu použity třípolohové přepínače, umožňující ve střední poloze odpojení úseků, v některé z krajních poloh pak připojení trakčního napětí k 1. nebo 2. ovládači dle principů napájení Fremo, který je popsán na našich stránkách. Dalšími přepínači v pravém horním rohu pultu se zřizují závislosti se sousedními stanicemi, kdy je možno připojit ke kolejišti stanice Jeseník ovládač stanice sousední a ovládat jízdu vlaku v celém úseku mezi stanicemi. Ovládače Bazmek a kompatibilní se připojují na bok modulu C do příslušných konektorů DIN 5Z.

Bez větších komplikací je možno provést připojení stanice do kolejiště s digitálním ovládáním. Jednotlivé moduly stanice obsahují přepojovače, které v poloze ,,digital,, propojují všechny kolejové úseky trvale a vyřazují příslušné přepínače v pultu z činnosti. Druhou variantou je ponechání činnosti pultu i pro digitální signál s možností odpojení jednotlivých úseků od digitálního signálu. Takto lze jednoduše ve stanici zřídit programovací kolej pro lokomotivy bez složitých změn zapojení. Aplikace digitálního ovládání dále předpokládá vybavení stanice zesilovačem signálu - boosterem a rozvodem sítě Loconet s připojovacími konektory pro ovladače lokomotiv.