[ hlavní strana ] [ závazné
normy ]
Úpravy nákladních vozů
© MC 25.7.2007
Výchozí podmínky a požadavky
Z pohledu Fremo - tedy převážně "západních" železnic je nutno dodat, že pro železnici v podmínkách Československa let 60. a 70. je v provozu daleko více 4-nápravových vozů. Proto jednoduché zúžení problému na vozy 2-nápravové nepovažuji za vhodné. Toto se zejména projevuje v doporučených úpravách uložení třmenových spřáhel.
Co tedy od změn nákladních vozů požadovat, co považuji za důležité na nákladních vozech udělat.
Každý vůz musí dostat unikátní číslo vozu, vozovou kartu, popis odpovídající epoše. Musím dosadit na vůz třmenové spřáhla ROCO nebo GFN (Fleischmann) a doporučuji zkrátit vzdálenosti mezi nárazníky vozů pro průjezd minimálním poloměrem oblouku 600 mm. Je nutno dosadit dvojkolí standard NEM 311 (Luck, ROCO), doporučuji postupný přechod na dvojkolí s profilem kola RP25 (tedy dle NEM 311.1). Měl bych dosáhnout váhy vozu minimálně 4 g/cm délky vozu přes nárazníky. Zafixuji natáčecí uložení dvojkolí. Vozy vybavímt všemi "doplňovacími" díly - madla, stupačky...., upravím nesouhlasné díly, nátěry a doplním na části vozů provozní patinu. A alespoň na část vozů doplním náklady - sypké, strojírenské, hutní, zemědělské.
Nátěry vozů - zde je v základu možné odkázat na článek v Parostroji - Úpravy nákladních vozů ČSD.
Kinematika a co s ní:
Dnešní továrně vyráběné modely jsou standardně osazovány kinematikou krátkého spřáhla, která umožňuje i na malých poloměrech oblouků - 440 mm a při použití "krátkého spřáhla" jízdu vozů téměř nárazník na nárazník. U modelů používaných pro provoz na modulištích dle zásad Fremo (zde patří i moduly OstraMo) je požadován standard třmenového spřáhla pro jednoduchost a spolehlivost při rozvěšování a svěšování vozů.
Tedy pouze třmenové spřáhlo, ale jak zlepšit modelový vzhled soupravy a zkrátit vzdálenost mezi nárazníky vozů? Vzhledem k větším minimálním poloměrům oblouků je nutnost pohybu třmenového spřáhla do stran požadována jen u dlouhých vozů - nad 160 mm přes nárazníky (pro minimální poloměr 600 mm). Tedy kinematiku musíme ponechat u delších vozů, případně použít jiný princip výkyvnosti spřáhla. Proč ale nedoporučuji kinematiku u vozů kratších. Jistou vlastností kinematiky je její vůle v podélné ose vozu - důvodem je zachování lehkého chodu kinematiky. Tato podélná vůle je spřažena s pružinou kinematiky a není ve svém pohybu tlumena. U delších souprav vozů pak dochází při rozjezdu (i při jízdě a změně odporů v soupravě - např. průjezd obloukem) k "vytažení" táhla přes odpor pružin kinematiky, tento tah pružin není nijak tlumen, pružiny se po překonání prvotních odporů při rozjezdu začínají stahovat a dochází v soupravách k podélným rázům. Tato vlastnost nemá paralelu se skutečnými vozidly, kde k obdobném pohybu dochází, ten je ale tlumen vlastnostmi vypružení táhel a nárazníků. Při sunutí soupravy pak může při zvýšeném odporu vozidel dojít k vyosení kinematiky do strany a ke zvýšení příčných sil na vozidlo, tedy zvýšení možnosti vykolejení.
Požadované rozměry a polohy třmenového spřáhla dle NEM
360
1. Zafixujeme kinematiku - např. zalepením kinematiky sekundovým lepidlem ve střední poloze nebo nahradíme kinematiku pevnou šachtou NEM např dle vzoru "Zababov"
2. Posuneme šachtici NEM směrem pod vůz - u vozů do 100 mm přes nárazníky o cca 2,5 mm, u vozů 100-160 mm přes nárazníky o cca 1,5 mm (v případě použití odpružených nárazníků můžeme i zde použít hodnotu 2,5 mm). Poloha šachtice dle NEM je v úrovni čelní hrany čelníku vozu. Hodnoty uváděné jsou doporučené a jsou ovlivněny délkou nárazníků (modely mohou mít různou délku nárazníků - většinou v rozsahu 7,1 - 6,6 mm) a taky volným prostorem pro zvednutí třmenu spřáhla, který může být ovlivně například modelem tažného háku, rozměry čelníku. Použití spřáhla ROCO/Fleischmann má rovněž drobný vliv na možnost zasunutí pod vůz - spřáhlo Fleischmann vzhledem k tvaru třmenu dovoluje trochu větší zasunutí pod vůz. Minimální výška třmenu pro svěšení je 13 mm od temene kolejnice - měřeno v oku třmenu. Zase oproti spřáhlu ROCO má spřáhlo Fleischmann větší vůli mezi stlačeným a nataženým - u dvojice je to vůle cca 1mm u spřáhla ROCO a 2 mm u spřáhla Fleischmann.
Posun spřáhla (šachtice) při fixování kinematiky je odzkoušena dvěma způsoby - zkrácením šachtice o uvedené hodnoty zasunutí spřáhla pod vůz a zalepení spřáhla nebo zkrácení a nasazení oddělené části šachty ze zadní strany šachty a nasunutí třmenového spřáhla. První způsob neumožní výměnu spřáhla, druhý ano.
A jak s vozem delším než 160 mm
Na voze musíme zachovat výkyvnost třmenu do stran, nejjednodušším způsobem je ponechání kinematiky. Provedeme posunutí šachtice NEM pod vůz stejným způsobem jako u vozů kratších.
Jaké třmenové spřáhlo
Doporučuji používání spřáhel Fleischmann, ROCO. Krajní možnost akceptovatelnou je spřáhlo Kleinmodellbahn (toto spřáhlo svou konstrukcí třmenu neumožní posun spřáhla pod vůz). Důvodem pro toto doporučení je bezproblémovost spřahování a tvarové provedení třmenu při posunu spřáhla směrem pod vůz.
Rozdíly mezi spřáhlem ROCO a Fleischmann - Fleischmann lze zasunout o cca 1 mm dále pod vůz (umožňuje to tvar třmenu) než ROCO, spřáhlo ROCO má při spřáhnutí dvou spřáhel vůli mezi stlačenými a nataženými vozidly 1 mm, Fleischmann 2 mm.
Nesmíme zapomenout zkontrolovat výšku háku spřáhla dle NEM, je to důležitá hodnota pro spřahování.
Vozy při průjezdu spojkou - mezi nárazníky při sunutí
cca 2 mm
Průjezd obloukem o poloměru 600 mm, nárazníky se dotkly,
zůstala vůle při natažení spřáhel asi 0,5 mm
Zafixovaná kinematika Kleinmodellbahn a zkrácená šachta,
spřáhlo zalepené do zkrácené šachty
Pevná šachta "Zababov" posunutá cca 2 mm pod
vůz a pohled na rovinu nárazníků
Šachtice zkrácená, uříznutá část je nasazena ze zadní
části a spřáhlo nasunuto, kinematika je zalepena
Takto vypadá klasické spojení tovární - oba vozy mají
tovární kinematiku - spřáhlo ROCO
Zkrácené šachtice - posunutá spřáhla pod vůz, spřáhla
ROCO, není to ideální provedení, mělo být zkráceno více
To stejné - zkrácené šachtice (posun pod vůz) a spřáhla
ROCO natlačené na sebe
Posunuté (zkrácené) šachtice a spřáhlo Fleischmann,
vpravo je vůz 160 mm přes nárazníky, proto posunutí není tak výrazné,
zde by došly uplatnění odpružené nárazníky
1. Při použití dvojkolí dle NEM 311 doporučuji dvojkolí od firem Luck, ROCO. Důležitou hodnotou, která musí být zkontrolována je hodnota rozkolí. tato se musí pohybovat v rozmezí 14,3 - 14,45 mm (za předpokladu dodržení rozměrů okolku). Je nutné ji dodržet pro bezpečný průjezd přes srdcovku výhybky.
2. Doporučuji vozy postupně vybavovat dvojkolím s tvarem jízdní plochy dle RP25 (NEM 311.1). V Evropě jsou dostupná dvojkolí od firmy Luck. Vzhledem k tvaru okolku dle této normy je nutné dodržet toleranci rozkolí 14,3-14,4 mm. Dvojkolí s tímto tvarem jízdní plochy jsou v rámci provozu na modulištích vyžadována stále častěji, ve vztahu k používaným rozměrům kolejnici - kolejnice nižší než 1,9 mm..
3. U vozů je nutno pro zlepšení jízdních vlastností zafixovat otočně provedené uložení náprav u dlouhých vozů - např ČSTrain Nsk, ROCO poštovní a spěšninové vozy. Otočné uložení způsobuje natočení dvojkolí při nájezdu do oblouku proti směru oblouku a ke značnému zvýšení jízdního odporu. Zde u modelu nefunguje to co na skutečné železnici a to radiální stavění dvojkolí v oblouku, jelikož v modelu jsou jiné silové poměry.
4. V rámci zlepšení vzhledu vozidel doporučuji nátěr dvojkolí - disku kola. Ve skutečnosti je lesklá na dvojkolí pouze jídní plocha a částečně čelní plocha obruče (otěr o kolejové brzdy). Disk kola je natírán při výrobě, opravě černou barvou a v provozu velmi rychle získává od polétavých částeček rzi při brzdění vozidel rezavo-špinavý vzhled.
Při "dovažování" vozů, ale preferuji zachování vzhledu vozu proti dovažování modelu za každou cenu. Doporučuji při velmi lehkých nákladních vozech použít spíše zatížení nákladem než zásah do vozidla. Protože bezpečnost proti vykolejení není jen otázkou váhy, ta mimo jiné i zvyšuje podélné síly mezi vozidly a tím v obloucích zvyšuje příčné síly na vozidla, ale otázka kvality položeného svršku, přechodu mezi moduly.... To znamená neplatí obecné tvrzení - vyšší váha vozu, vyšší bezpečnost proti vykolejení. V neposlední řadě, zvyšování váhy vozů má vliv i na nárůst požadované tažné síly hnacího vozidla a opotřebení pohonů.
- držáky svítilen tzv. toulce pouze do roku 1964-1968, pak již jen držáky UIC
- háky tažného lana - současně známé provedení nejdřív od roku 1970, u většiny vozů až od 80. let
- podvozky 26-2.4 (čtvercový otvor v podélníku) - nejdéle do roku 1968-1975
- ložiskové skříně 59V - nejdříve od roku 1962
- nárazníky s obdélníkovým talířem všechny vozy vyrobené po roku 1968, ostatní vozy po roce 1980,
- všechny vozy vyrobené po roce 1975 (všechny vozy 11. konstr. skupiny a další) mají pouze nárazníky 590 kN či novější
Proč jsou uváděny změny v rozsahu let - protože všechny změny na vozidlech byly prováděny postupně podle toho jak vozidla byla přistavována k pravidelným opravám do dílen pro opravu vozidel.
2. Nárazník část trubky, která se zasouvá do koše (u nových nárazníků naopak) je opět mazána vazelinou - tedy černá a zaprášená.
3. Brzdové špalíky - do "týdne" po výměně mají ještě barvu kovu - odlitku, pak rezavé
4. Přestavovače brzdy - brzda DAKO většinou tři desky přestavovače - vypínače, přestavovač P-L a vypínač na bílé desce červená páka, přestavovač O-N žlutá páka na bílé desce
5 Označení druhu brzdy na rohových sloupcích nejdéle do začátku 80. let
Provozní patina běžně znečištěného otevřeného vozu,
po cca 1 roku provozu od revizní opravy
Proto budu rád, když se o své zkušenosti podělí i další modeláři - zejména se zaměřením provozu na modulech, i když některá témata jsou pro všechny modelářew společná.