[ hlavní strana ] [vozidla]
Širokorozchodné vozy v modelu
© 2011 MC
V modelu není technický problém provoz širokorozchodných vozidel po normální trati – modelově v H0 vždy rozchod 16,5 mm. Jak to udělat, aby provoz byl modelový, alespoň v základu odpovídal provozu těchto vozů po území Československa. První je výběr vozidel, firem východním směrem od Česka je mnoho, co si pořídit? Já si pořídil rychlíkové lůžkové vozy SŽD v provedení konce 80. let, kotlové vozy opět z konce 80. let a vozy na přepravu cementu ze 70. let. Zejména kotlové a lůžkové vozy firem Onega a Eurotrain jsou modely kvalitní.
Část soupravy - spojovací vůz U-x a širokorozchodný vůz na cement a kotel SŽD

Do Československa zajížděly lůžkové vozy SŽD obrysu 1-VM na různých rychlících – Dukla, Vltava, Slovakia, na Milovickém rychlíku R522/523 i služební vůz a poštovní vůz. U vozů lůžkových je jejich zapojení do provozu na normálním rozchodu nejjednodušší, osobní soupravy provozuji se spřáhlem Maerklin (krátké spřáhlo s bezproblémovým spřahováním s třmenovým spřáhlem – tím jsou vybaveny lokomotivy), tak jsem do šachty NEM zacvakl spřáhlo Maerklin a… byl problém, při spojení dvou těchto vozů byly vozy tak těsně na sobě, že nebyl umožněn průjezd ani obloukem o poloměru 600 mm, vozy se o sebe čelama zadrhávaly. První zjištění šachta NEM je o cca 0,5 mm zasunuta více pod vůz než by měla být. Po "vyrovnání" se s tímto problémem došlo ke zjištění druhému, spřáhlo Maerklin při pohybu v kinematice zachytává o nárazníky. Zjištěno, že nárazníky jsou o nějakou desetinu mm níže, než je potřeba. Toto odstraněno lehkým zbroušením spodní hrany talíře nárazníku o cca 0,2 mm. Po těchto úpravách provoz bez závad v soupravách s vozy Tillig a naježděny stovky metrů na modulovém setkání v Komorní Lhotce.

Lůžkový vůz SŽD obrysu 1-VM, s nepatrně větším obrysem tohoto vozu nebyly zatím v provozu potíže
V porovnání se standardním vozem RIC opět SŽD, oba vozy se spřáhlem Maerklin
U nákladních vozů je řešení o kousek složitější (více v článku Spojovací vozy), nákladní vozy širokého rozchodu využívaly i na tratích normálního rozchodu, po převázání na normálně rozchodné podvozky, spřáhla SA3 pro spojení s ostatními vozy. K tomuto účelu vlastnilo ČSD několik desítek tzv. spojovacích vozů s domovskou stanicí Čierna nad Tisou a Maťovce, které byly vybaveny z jedné strany klasickým hákem, šroubovkou a nárazníky a na druhé straně bylo namontováno spřáhlo SA3, později i typ OSŽD. Později rovněž na některých vozech nebyly dosazeny ze strany automatického spřáhla nárazníky. Na normální rozchod zajížděly zejména kotlové vozy, ale občas i vozy jiných typů. Pro provoz těchto vozů byla zpracována pravidla a trasy, vozy musely být řazeny po skupinách, maximálně 8 spojených vozů s SA3.
Spojovací vůz a širokorozchodný před svěšením se spřáhlem Kadee #58
Kotlový vůz má ještě na konci standardní třmenové spřáhlo, sáček od soupravy spřáhla Kadee na dva vozy
Nejprve je tedy nutné zhotovit spojovací vozy. Já si vybral vozy Es, 10.sk., provedení konce let 80., kdy vozy již byly natírány modrou barvou a označeny řadou U-x s novým číslem v intervalu 9615. Dva vozy z odlitků jsem si připravil na U-x, vozy absolvovaly modulový provoz s vozy SŽD již na dvou setkáních. Při provozu jsem narazil na problém. U normálně rozchodných nákladních vozů používám pro svěšování klasické třmenové spřáhlo (modulový provoz podle Fremo H0-Evropa), jak zajistit odlišení při svěšení přes SA3 tak, aby nebylo možné svěsit to co nemá jít – tedy šroubovku s SA3. První pokus byl s krátkým spřáhlem Fleischmann. Toto řešení nefunguje – důvodem je upevnění spřáhla ve vozech SŽD na podvozku bez možností výkyvu do stran. Kamarád mne přivedl na myšlenku využít spřáhla Kadee, která svým vzhledem dobře imitují spřáhla SA3. Nakoupil jsem tedy spřáhla Kadee #58 a k tomu spřáhlové skříně typ 242, jsou užší a pro upevnění středovým šroubem (www.litomysky.cz). Na spojovacím voze je spřáhlová skřín podložena pro dosažení správné výšky, na SŽD voze je většinou přímo na podélníku vozu (montuji ji pod čelník vozu). Pro přišroubování spřáhlové skříně zůstává malý prostor – pouze na šroub s malou hlavou, větší koliduje většinou s nápravou, zůstávám tedy u varianty přilepení spřáhlové skříně sekundovým lepidlem. A první testy spřahování, vše funguje jak má, vzhled je výborný. Rozpojovací trny spřáhel jsem nejprve zkrátil a po optickém zhodnocení odstřihl úplně, magnetické rozvěšování nebudu využívat.
Na závěr ještě jedna rada, na nákladních vozech SŽD si vždy vyměňte dvojkolí za dvojkolí s profilem RP25, na podvozcích CNII-H3 je to tak vzhledově daleko lepší.
A ještě jednou svěšení pomocí Kadee #58 vůz na cement a kotel SŽD
A svěšení se spojovacím vozem