Základem každé modelářské práce ať již jde o samotnou stavbu, úpravy či patinu modelu je mít zajištěno dostatek podkladů, podle kterých se budeme snažit pracovat a dosáhnout tak věrohodného výsledku.
No né vždy to je jednoduché, zejména co se týká vozů starších konstrukcí či provedení patiny, která se samozřejmě v závislosti na charakteru parního nebo motorového provozu v nemalé míře mění.
Něco lze dohledat na internetu po různých webech věnujících se železnici či popřípadě v digitálních fotoarchivech ČTK nebo TASR.sk. Zejména tyto dva digitální archivy je třeba vyzdvihnout, je to podle mě nepřeberná studnice starých snímků vyžadující však dlouhé hledání.
Nemálo lze pak také dohledat v různé odborné literatuře zabývající se vozidly ČSD.

Pro moje použití týkající se otázky samotné stavby nebo detailnějších úprav na továrních modelech, je potřeba zajistit si detailnější snímky vlastními prostředky (je-li ta možnost, či popřípadě za pomoci přátel)
Mám nyní na mysli konstrukci pojezdů tažených vozidel jako takových a výstroje tlakové brzdy, se kterou si rád při stavbě modelů „hraji“.

A obdobně to bylo i u vozu, který si dnes představíme od začátku až do konce…
Bude se jednat o úpravu soustavy tlakové brzdy a patinu vozu Rh 10.sk o objemu 200hl na jednotném spodku, s izolovaným kotlem vyráběným vagónkou Studenka / Královopolskou strojírnou v Brně v polovině 50. let.
K tomu mi posloužil model vozu Tillig kat.č.76690, který však zcela neodpovídá skutečnosti.

Vůz nese označení Rh 21 54 714 3043-3 s určení pro přepravu horkých nerostných olejů a má správně černý nátěr jímky. Revizi má provedenou v roce 1967 tj. rok po zavedení 12-ti místného značení vozů u ČSD dle UIC. Vozy byly z výroby vybaveny prvně tlakovou brzdou soustavy Božič, od roku 1957 se pak z výroby vybavovali brzdou DAKO G-P. Na tuto brzdu se starší vozy v pozdějších letech také rekonstruovali.
Tento konkrétní vůz byl vyroben ještě s brzdou Božič a takto s ní ještě v 70. letech jezdil.

Při patině jsem chtěl docílit stavu, který by lehce znázorňoval oloupanou barvu na jeho izolovaném kotli, tak aby odpovídal přibližně roku 1969/1970, tedy roku, kdy by měl být znovu přisteven k dílenské opravě v rozsahu Ng.

Jako dobová inspirace mi posloužila fotka z archivu ČTK pořízená fotografem Janem Tachezim v bratislavském chemickém kombinátu dne 26.4.1962 (asi dnešní Slovnaft)
http://multimedia.ctk.cz/foto/index?documentID=1966045&select-continue=1

Pro úpravy pojezdu posloužila vlastní fotodokumentaci vozu R 240hl., na jednotném spodku z depa Hradec Králové.

Model jsem rozebral na součásti tak, aby se s nimi dobře pracovalo. Rozborka je jednoduchá, nic není lepeno, pouze nasunuto/nacvaknuto. Na snímku níže zcela vpravo jsou demontovány žebříky pro výstup k plnícímu otvoru a součást velmi zjednodušené tlakové brzdy. Ty se již na model nevrátí a budou nahrazeny leptem a mosaznými profily (v případě žebříku se jedná o výrobek p. Maliny určený pro vůz Ra) či brzdovým rozvaděčem soustavy Božič, který je domácí výroby.
Odlitek brzdového válce je z malosériové produkce.

K přestavbě jsem dále použil mosazné tyče ø 0,2mm, ø 0,3mm, 0,4 mm, ø 0,5mm, ø 1,0mm a trubičku ø 0,7mm s vnitřním ø 0,5 mm firmy Albion Alloys, dále mosazný plech tl. 0,2mm pro vytvoření krytu vypouštěcího ventilu, mosazný profil L kat.č 815 001 a profil z Evergreenu o rozměru 0,75 x 0,75 mm (vše zakoupeno u p. Litomyského – http://litomysky.cz/)
Většinu těchto materiálů používám u všech přestaveb, takže se k nim v budoucích článcích budu vracet.

Tento konkrétní vůz je dle nátěru rohových sloupků na okrajích kotle (tj. dva vodorovné obdélníky pod sebou) vystrojen tlakovou brzdou pro nákladní vlaky vyhovujícím mezinárodní dopravě.
Má mít tlakovou brzdu typu Božič-G, který je vystrojen automatickým zařízením pro přestavování brzdící váhy PRÁZDNÝ-LOŽENÝ, tudíž oba přestavovače tlakové brzdy, které jsou na modelu, jsou v tomto případě zbytečné.
Vypínací ústrojí brzdy bylo u tohoto rozvaděče pouze na jedné straně v jeho těsné blízkosti (viz obrázek výše).

Prvním krokem je tedy odstranění přestavovačů z rámu vozu. Pomůžeme si za pomocí ostrého skalpelu a do čista stopy zahladíme smirkovým papírem či brousítkem. Zatmelíme také původní díry po žebřících.
Na rámu ve vnitřní části mezi nápravami přijde ještě odstranit jedna výztuha, viz foto níže.

Zde jsou již pod nárazníkama osazeny také spřahače, které si vytvoříme z mosazné tyče firmy Albion Alloys ø 0,3mm za pomocí přípravku pro výrobu madel DH loko a vyvrtáme pro ně příslušné díry 7 mm od sebe.

Rám je očištěn od součástí, které tam nemají co dělat a postupujeme v kompletaci nové tlakové brzdy. Očistil jsem si odlitek brzdového válce, z něhož jsem použil pouze pákoví a samotný brzdový válec, vyměřil jeho umístění do středu rámu tak, aby po nasazení pákoví mechanické části brzdy spolu s táhly bylo přesně ve středu rámu.

Novou pístnici brzdového válce jsem vyrobil z mosazné tyče ø 0,5mm, ta později posloužila i pro výrobu brzdových táhel, na táhlo bližší brzdařské budce přijde ještě osadit a zapájet mosazná trubička ø 0,7mm s vnitřním ø 0,5mm, která bude naznačovat stavěč zdrží STOPEX.
Po kompletaci pákoví a brzdového válce jsem si z mosazné tyče 0,2 mm, kterou jsem prvně nahřál nad plamenem, aby změkla a dalo se s ní lépe pracovat, navinul na kulatinu 0,5 mm a vytvořil si tak vratnou pružinu brzdového válce vč. jeho háčků. Z tentýž materiálu jsem dle dokumentace vyrobil i táhla odbrzďovače a osadil je na své místo.

Z mosazné tyče ø 4,5mm jsem si pomocí pilníků a ostrého nože vysoustružil ve vrtačce pomocný vzduchojem a „baňku“ – brzdový rozvaděč. Celý rozvaděč jsem zkompletoval – spájel dohromady. Pro jeho uchycení na rámu jsem nalepil dvě malé příčky z profilu Evergreenu o rozměru 0,75 x 0,75 mm.
Z profilu L a mosazné pásnice šíře 1,0 mm jsem mezi nápravové ložisko a rozvaděč vložil vyrobený a dohromady spájený mechanizmus automatického přestavovače brzdící váhy.

Sestavený a osazený přestavovací mechanismus dle ložné váhy brzdy Božič (model je již v pokročilém stádiu přestavby)
Z profilu L kat.č. 815 001 délky 5mm jsou vyrobeny dva držáky pro osazení návěstních svítilen (koncovek) dle UIC, samotný držák je pak přilepený a začištěný na rozměr z Evergreenu o rozměru 0,75 x 0,75 mm.

Mosazná tyč ø 0,5mm posloužila také pro výrobu hlavního potrubí, na němž jsem připájel dvě vytvarované objímky do tvaru U z tenké pásnice šíře 0,5 mm pro naznačení upevnění potrubí. Tytéž pásnice posloužili i pro výrobu záchytek brzdových táhel.
Propojovací potrubí mezi hlavním potrubím, rozvaděčem a brzdovým válcem je vyrobeno z tyčí ø 0,5 mm a ø 0,4 mm.
Před samotný rozvaděč je ještě na vstupu zařazený tzv. prachojem, což je jednoduché zařízení, které zachytává případné částečky špíny, šupinky rzi apod. tak, aby se nedostaly mezi tenké dýzi v rozvaděči a nezpůsobili tak jeho nefunkčnost.
Opět jsem si jej vysoustružil doma ve vrtačce z mosazné tyče 1,0 mm.

Doplnil jsem ještě oka pro tažné lano (lept Pojezdy.eu) a na závěr z pásnice šíře 1,0 mm jsem ještě vytvaroval a vteřinovým lepidlem přilepil záchytky spojovacích tyčí brzdových zdrží. Tyto pásnice pocházejí jako zbytky od leptů mosazných nýtovacích pásků, které nabízí pan Banko na pražské modelářské burze.

Tento krok se může při samotné patině jevit jako namáhavý a až zbytečný, opak je však pravdou, při nevymaskování obtisků a následné patině by došlo k jejich částečnému zakrytí a jejich znečitelnění. Navíc nám naši práci mohou hodně ulehčit přesné miniaturní lepící pásky různých šíří, které se dají koupit např. zde.
Z takto připraveného a na zkoušku sestaveného modelu opět odstraníme dvojkolí, sejmeme kotel z rámu a připravíme si model na nástřik základní barvou.

Základovou barvu nanášíme nyní proto, protože jednak potřebujeme barevně upravit kovové díly, které jsme osazovaly, a bez základové barvy by na ně vrchní barva špatně přilnula a současně potřebujeme pro nový nástřik sjednotit barvu povrchu. Základová barva rovněž odhalí případné nerovnosti a defekty na povrchu modelu, které můžeme ještě před vrchní barvou odstranit.

Pro první nástřik tedy naředíme obě zvolené barvy v poměru 1:1, směs barev ředíme s ředidlem X-20A v poměru asi 1:2 ve prospěch ředidla a takto nastříkáme celý kotel. V druhém nástřiku použijeme jen XF-69 a to pouze v tenkých tazích po spojích kotle.
Kotel po této aplikaci vypadá, tak jako na fotografii výše.
Tentýž aplikaci použijeme i na brzdařskou budku, ta je v reálu vyrobena z obyčejného plechu, tudíž ji hliníkovou barvou stříkat nebudeme.

Barvy Tamiya jsou rychle suché (asi do 10-ti minut). Do sklínky bokem si nalijeme menší množství teplé vody a připravíme si starý ideálně malý štětec s ostřihlým chlupem na cca 1 až 2mm.

Na povrch modelu pomocí velkého plochého štětce naneseme malé množství vody a necháme pár vteřin působit. Nyní si vezmeme vzpomínaný malý štěteček a svislými tahy opatrně začneme rozrušovat vrchní barvu.

U mě to při použití A-Mig 2011 „Heavy chipping effects“ dopadlo následovně, což je samozřejmě příliš a rovnalo by se to možná tak roky odstavenému vozu…

Bohužel stalo se a efekt jsem přehnal, nevadí… Všechno zlé je pro něco dobré... Náprava je samozřejmě možná a naopak přehnání efektu využijeme ve svůj prospěch, i když to tak úplně nebylo v původním plánu, více dále.

Následující postup může být proveden i v opačném pořadí, záleží pouze na tom zda-li chceme, aby opravy nátěru byly viditelné nebo ne. Já se rozhodnul pro první variantu, protože nemám rád, když je povrch úplně „jednolitý“, v reálu to taky tak není…

Do nádobky stříkací pistole si odlijeme dva washe první A-Mig 1002 „Track wash“ a druhý A-Mig 1007 „US modern vehicles wash“ v poměru 3:5. Přidáme trochu ředidla A-Mig 2019 (od oka, tak aby nám směs kryla jen lehce) a svislými rychlejšími tahy především po hřbetu kotle nanášíme…
Před nástřikem nezapomeneme vše dobře promíchat! Totéž platí i v případě, pokud směs máme v pistoli a nějakou dobu nestříkáme, pigment obsažený ve washích pak sedá na dno kapaliny a směs již nedělá to co prvně. Proto opět promícháme/probubláme!
Můžeme i lehce přidat po stranách, intenzity naopak opět přidáme (asi jako na hřbetu kotle) na šikmých plochách u nosičů jímky.

Nyní je dobré mít po ruce dvě pistole, protože tuto směs budeme ještě jednou potřebovat.

Do druhé pistole si odlijeme AK-677 „Neutral grey wash“ a silně jej zředíme ředidlem A-Mig 2019. Výhodou je mít nyní stříkací pistoly s tenkou tryskou ideálně ta 0,15mm nebo 0,20mm.
Touto směsí opatrně v jemných a pomalých tazích zvýrazníme oplášťování jímky na spojích v horní části kotle a následně druhou pistolí s původní směsí provedeme utlumení efektu, čímž vzniknou jemnější přechody mezi barvami (viz foto níže)

K tomuto efektu budeme potřebovat „Dark wash“ P220 od MIG production (již se nevyrábí pokud vím), kdo nemá použije alternativu „Black wash“ A-Mig 1011 a efekt A-Mig 1408 „Fresh engine oil“.

„Dark wash“ nám znázorní starší usazeniny od prachu a oleje, protože není tolik lesklý. Naopak A-Mig 1408 „Fresh engine oil“ je hodně lesklý produkt, tudíž jej použijeme pouze na čerstvé stopy.
Obojí lze společně samozřejmě míchat, takže už záleží, jak moc čerstvé stopy chceme dosáhnout, já použil něco mezi, takže poměr 1:1.
Pokud bychom chtěli znázornit úplně čerstvé stopy, použijeme samotný „Fresh engine oil“ avšak opatrně, je hodně lesklý a efekt lze snadno přehnat.

Prvně si do stříkací pistole odlijeme P220 „Dark wash“ a lehce jej zředíme ředidlem A-Mig 2019. Ve směru gravitace provedeme svislými tahy nástřik směrem od plnícího hrdla dolů k výpustem. To znázorní starší usazeniny od oleje s prachem, tím pádem již v reálu nebudou tolik lesklé. Efekt aplikujeme ve větší šířce, klidně i na 1 až 1,5 půl plechového pole, dle fotografie výše.

V druhém kroku aplikujeme P220 „Dark wash“ a A-Mig 1408 „Fresh engine oil“ v poměru 1:1 lehce zředěný ředidlem a pouze v prostoru pod plnícím hrdlem, kde jsou stopy od stékajícího oleje čerstvější.
Opět se vrátím k mému vozu, kde jsem přehnal efekt oloupání vrchní barvy. Pomocí tenkého štětce 5/0 jsem za pomocí barvy Tamiya XF-69 snížil četnost míst s oloupanou barvou a zatřel příliš velké stopy. Tímto jednoduchým způsobem bylo dosaženo zajímavého efektu provozního opotřebení a vytvoření malých „map“ které od sebe lehce odlišují dva povrchy. Např. vůz mohl projít v dílnách pouze opravou nátěru v rozsahu Ns.

Na dřevěné stupačky, plošinu brzdařské budky a stupačky na ochozu u plnícího hrdla jsem si připravil směs barev Tamyia XF-20, XF-52 a XF-2 v poměru 5:3:10 a takto je štětcem natřel.
Po zaschnutí následovala aplikace P220 „Dark wash“, opět jsem nechal zaschnout a aplikoval efekt AK-263 „Wash for wood“ vše nanášeno štětcem.
Po zaschnutí bývá efekt příliš tmavý, proto jsem plochým štětcem lehce zvlhčeným v ředidle A-Mig 2019 přejel takto upravenou plochu stupaček.
Záleží, jak moc silného efektu chceme dosáhnout, také můžeme ředidlo vynechat a povrch stupaček „přejet“ pouze štětcem „Weatherig sponge“. V tomto případě bude efekt silnější.

Cílem postupu je dosáhnout barevného vystárnutí dřeva, do kterého se zažírá špinavý prach.

Popsaný postup víceméně aplikuji u všech dřevěných povrchů na svých modelech. Výsledek vypadá asi takto…

Práci na rámu jsme si odložili stranou před patinou jímky, tudíž výchozí stav je nyní nově nastříkaný rám černou barvou a zalakovaný matným lakem. Masky pro krytí popisů na rámu máme stále osazené.

Nyní budeme znázorňovat prvotní vystárnutí barvy rámu a pojezdu, na němž se usazuje rezavý prach. (viz popis „Úvodem k patině kolejových vozidel“)
K tomuto účelu mi posloužily barvy Tamiya XF10, XF-64 a XF-69. Ty vytvoří základní patinu pro další aplikace. Poměr barev byl 9:1:10 + několik kapek ředidla X20A.

Směs si nalijeme do stříkací pistole a provádíme nástřik nejprve kolmo k ose rámu tak, aby nám barva dosedala především na vodorovné, popř. zešikmené plochy (zde se špína v reálu usazuje nejdříve).
Postupujeme nástřikem spodní i vnitřní části rámu, pojezdu, táhlového a narážecího ústrojí a dvojkolí.

Máme-li hotovo, pomocí špičaté pinzety provedeme odstranění masek, které nám kryjí popisy. Do použité směsi si přidáme ještě pár kapek ředidla X20A navíc a dobře promícháme. Následně stříkneme podélníky rámu i s odkrytými popisy.
K jejich znečitelnění již nedojde, protože máme barvu dostatečně rozředěnou. Tím krokem minimalizujeme barevný rozdíl mezi zakrytými a odkrytými místy. Lehce se sníží také kontrast bílých popisů.

Na takto připravený rám nyní aplikujeme wash pomocí tenkého štětce (asi 3/0), konkrétně A-Mig 1202 „Track wash“. Ten poslouží ke zvýraznění vodorovných ploch, kde se usazuje polétavý prach z litinových zdrží a vizuálně zvýrazní taková místa.

Po jeho zaschnutí, jsem si vzal široký plochý štětec, lehce jej zvlhčil v ředidle A-Mig 2019 a následně utřel téměř do sucha do papírového ubrousku.
Takto jsem pak na rámu prováděl wash a ve směru stékající vody efekt roztahoval nahoru a dolů s důrazem na to, aby mi většina barvy zůstávala v koutech a vodorovných plochách. Po zaschnutí se vytvoří barevný povrch, který lze vidět u hotového modelu, viz dále.
Bohužel jsem aplikaci tehdy zapomněl vyfotit…

Stejný postup uplatníme i u brzdařské budky, žebříků, zábradlí, popisových tabulí a u nosičů jímky.

Na listové pružnice především v místě, kde jsou nejvíce silově namáhány, tedy v místě uchycení k hraníkům, lehce i hraníky a brzdové zdrže, aplikujeme pomocí štětce 5/0 přímo z lahvičky efekt A-Mig 1204 „Streamking rust effect“. Efekt bude po aplikaci trochu více rezavý než by bylo zapotřebí… To ale nevadí, utlumíme jej za pomocí černé olejové barvy „Oil brusher“ A-Mig 3500.

Hraníky jsou pohyblivé části pojezdu vozidla, které se do určité míry pohybují, a tudíž se jejich čepy musejí také občas mazat. Uchycují listové pružnice na svém místě, od které se zase provádí vypružení nápravového ložiska resp. nápravy vůči rámu vozu.

Do malířské palety nebo jen do víčka od piva si dáme jen jednu kapku černé olejové barvy a asi 2 až 3 kapky ředidla A-Mig 2019, celé zamícháme a malým štětcem napouštíme mezery mezi jednotlivými listy pružnice, hraníky a brzdové zdrže. Tím dojde k omezení rezavého efektu a vytvoření tmavé „provozní“ rzi. Pokud je výsledek nedostatečný, je možné, že jste ředili příliš, po zaschnutí zopakujeme.

V prostoru pod vypouštěcím hrdlem a v blízkosti víka naznačíme stopy mastnoty od ropných produktů a to za pomocí již nám známé směsy P220 „Dark wash“ a A-Mig 1408 „Fresh engine oil“ v poměru 1:1.

Pro tento účel jsem použil celkem čtyři produkty: „Oil brusher“ A-Mig 3500 (black), black pigment A-Mig 3001, „Polished metal“ A-Mig 3021 a„Fresh engine oil“ A-Mig 1408. Dále uplatníme malý štětec 5/0, „uchošťour“ a ředidlo A-Mig 2019.

Do pivního víčka jsem si prvně odkápnul pár kapek „Oil brusheru“ A-Mig 3500 a produktu „Fresh engine oil“ A-Mig 1408. Následně přisypal pár hrudek černého pigmentu, který slouží jako „zahušťovadlo“ a zamíchal. Musí vzniknout hustá směs podobné konzistence jakou má grafitová vazelína, jež se používá pro mazání nárazníků. Na závěr do směsi přidáme pár kapek ředidla (stačí opravdu málo).
Vzniklou „vazelínu“ nanášíme tenkým štětcem na styčné plochy nárazníků, tu necháme chvíli zavadnout a po té pomocí „uchošťouru“, který poslouží jako fiktivní nárazník, stlačíme a napodobíme tak strukturu navrstvené vazelíny. Postup můžeme klidně ještě opakovat nebo si můžeme rovnou na štětec nabrat pár malých hrudek černého pigmentu a ještě před zaschnutím je opatrně natupuvat do směsi, následně použít opět „uchošťour“.
Stejně jako prve (ale nyní bez tupování) poslouží směs i pro vytvoření efektu staré navrstvené vazelíny na okrajích příložek pro vedení nápravových ložisek a po obvodu trubek nárazníků.

Pomocí pigmentu „Polished metal“ A-Mig 3021, kapky „Oil brusheru“ A-Mig 3500 a kapky ředidla A-Mig 2019, jež si opět připravíme bokem na paletě (směs musí být opět hustá), naznačíme čerstvé stopy od vazelíny na „aktivních“ částech vedení nápravového ložiska, na středech nárazníků a po jejich obvodu. Po té necháme zaschnout.
Zde se opět uplatnil určitý vývojový postup v modelářské práci a od určité doby tuto aplikaci používám již u všech svých modelů.

Trochu inspirace na toto téma lze získat např. z tohoto snímku. Tohle jsou už ale hodně dobře namazané nárazníky a také je vidět velké množství staré vazelíny. V období ČSD za parního provozu to do takové míry být nemuselo. I když jistě záleželo na tom, jak aktivní mají ve stanici „mazačky“.

I z tohoto snímku podvozku 26.2-7 pod vozem Eas/Uae 11.sk. se zle dobře inspirovat… Dobře je patrné navrstvení staré vazelíny, místa od mastnoty v okolí, v němž se usadil prach a lehce i „aktivní část“ na vodítkách nápravového ložiska.
Povšimnout si lze dalšího drobného jevu ve spodní části podélníku podvozku, kde jsou patrné zbytky špíny a prachu po tzv. „blaťácích“. Nemusí to být na každém z vozů, a tak jsem to v případě modelu vozu Rh neřešil.

Jak jsem již vzpomněl výše při patině rámu, máme dvojkolí nastříkáno stejnou směsí špíny jako rám. V případě vozu Rh byl postup jednoduchý, jelikož jsem v té době, kdy jsem na voze pracoval ještě neřešil ušpinění pojezdů od prachu a „blaťáků“. To bude popsáno později u jiných vozů.

Následoval pouze nástřik zředěnou barvou XF-69 a to pozvolnými kruhovými tahy od osy kola až skoro po obruč.
Obruče jako jsem již vzpomněl dříve, jsou tepelně namáhány při brždění od brzdových špalíků a tudíž je vhodné je i při patině dvojkolí mírným způsobem barevně odlišit. Obruče dvojkolí u snímku výše nejsou ideálním příkladem, protože se jednalo o vůz dlouhodobě odstavený, na nichž se objevuje temně tmavá rez.

My chceme dosáhnout přibližně podobného výsledku jako je na snímku níže. K tomu jsem opět použil A-Mig 1204 „Streamking rust effects“ a pouze štětcem lehce namočeným do lahvičky jsem natíral obruče.
Před osazením dvojkolí zpět do pojezdu očistíme jízdní plochy kol a hroty dvojkolí, aby nám vůz i po těchto pracích dobře jezdil.

Při samotné patině modelů pracuji většinu času s latexovými rukavicemi, čímž se zamezí případným otiskům prstů či k nežádoucímu umaštění povrchu, který se už velmi těžko odstraňuje.
Své modely po provedení patiny již většinou nelakuji matným lakem z toho důvodu, že matný lak není nikdy už natolik matný, jako byl povrch modelu předtím. Lak navíc povrch modelu sjednotí a jemné detaily, které jsme při patině vytvářely, by se z 90% ztratily.
Při manipulaci s modely potom používám zlatnické bílé rukavice, díky kterým je ochrana povrchu zaručena. Tohle není nic nového, u výrobců excelentních kovových modelů jako např. MicroFeinmechanic jsou bílé rukavice součástí výbavy ke každému modelu.

U tohoto vozu není kompletace nic složitého, je dobré si dát pozor na správné nacvaknutí kotle do rámu. Před tím však ještě osadíme na své místo budku a trubkové zábradlí k ní vedoucí.
Na závěr přilepíme nové žebříky a popisové tabule.

Snímkem pořízeným letos na podzim v podvečerním slunci na mém diorámou seřazovacího nádraží, uzavírám první článek zabývající se konkrétním modelem. Doufám, že jsem tímto i dřívějšími popisy uvedl trochu světla do problematiky patiny kolejových vozidel, a že popsaný postup vás modeláře nasměruje k podobnému či snad i lepšímu výsledku.