Povídání o dráze a neb z čeho se skládá a jak funguje dráha,
naše malá modulová
15.01.2016 ©mc
S vědomím toho, že zdaleka ne všichni moduláři jsou železnici „políbení“, jsem si dovolil použít a doplnit části textů, které na toto téma dával do diskuze na Zababovu můj kamarád Saša. Takže čtěte a vzdělávejte se. Zároveň vám tento text umožní jednodušeji pochopit Dopravní předpis pro modulová setkání H0. Sašovi za jeho texty díky.
Text prosím nevztahujte k skutečné železnici, ale k naší malé, modulové.
Z čeho se skládá dráha
Nejprve si řekneme z čeho se skládá dráha, tedy i to naše moduliště, naše modelová dráha. Protože máme moduly různé a z nich sestavujeme naši modulovou, modelovou dráhu.
Na dráze máme dopravny, většinou moduly s „pozemním personálem“ odkud řídí naši modulovou, modelovou dráhu (pokud nejsou řízeny dálkově – např. odbočka Morava). Rozeznáváme dopravny bez kolejového rozvětvení (hlásky, hradla, oddílová návěstidla) a dopravny s kolejovým rozvětvením (stanice, výhybny). Zvláštní kategorií jsou odbočky, které bych raději probral někdy příště; pro začátek je můžete všechny považovat za dopravny.
Dopravnou naopak nejsou zastávky, nákladiště, odbočné výhybky vleček (pokud nejsou zároveň hláskou, tj. pokud nejsou kryty návěstidly).
Železniční stanice v zásadě obsahují tzv. všeobecnou nakládkovou a vykládkovou kolej (VNVK) - to je v podstatě veřejné nákladiště, integrované do kolejové struktury stanice. Pokud stanice VNVK nemá, měla by být označena jako výhybna. Definice je tak zjednodušená, až může vést k chybným závěrům - ne každá manipulační kolej může sloužit nakládce/vykládce a je tedy VNVK
Nákladiště a vlečky, nejdůležitější rozdíl mezi nimi, je ten, že nákladiště jsou veřejná, kdežto vlečky jsou privátní. Tzn. jakýkoliv přepravce si může podat zásilku na nákladišti, VNVK (pro nás vždy podniky, které k příslušnému místu máme uvedeny v datovém listu stanice, nákladiště), kdežto na vlečce podává své zásilky jen a pouze vlečkař – podnik na vlečce. Je pak taková výjimka, že můžeme mít uvedeného v datovém listu vlečky spoluuživatele vlečky, který rovněž zde nakládá/vykládá.
Takže na dráze máme dopravny a co ještě? Dopravny jsou pospojovány širou tratí, na které mohou být zastávky, nákladiště, odbočné výhybky vleček. Vlečky - to jsou účelová kolejiště přepravců. Vlečky mohou odbočovat uvnitř dopraven s kolejovým rozvětvením, může to být jen jedna či část jedné koleje, pak jsou dopravně celkem nezajímavé (obsluhují se formou posunu v rámci té dopravny), nebo mohou odbočovat ze širé trati - což je i pro velkou železnici dodnes pořádně nevyřešený oříšek.
Výpravčí neboli „pozemní personál“, který vládne dopravnám

Za volnost koleje pro vlak, tj. za postavení vlakové cesty zodpovídá "pozemní personál". Jak to dělá? Vždyť přece když vyjíždí vlak z Prahy do Ostravy, není jeho vlaková cesta ještě ani zdaleka volná v celé délce? Ano, od toho má návěstidla - vlaková cesta je volná od návěstidla k návěstidlu; když povolím návěstidlem jízdu vlaku, musím mít volnou vlakovou cestu až k dalšímu návěstidlu, tedy tu trasu po kolejích až k následujícímu návěstidlu.
Píšeme od návěstidla k návěstidlu,  ale to není úplná pravda - známe třeba železniční stanice bez odjezdových návěstidel. Povolením vjezdu do takové stanice, jejím vjezdovým návěstidlem, jsem povolil jízdu vlaku jenom do stanice, nikoliv až k dalšímu návěstidlu, které je kdoví kde u sousední stanice. Takže tady vlaková cesta končí v železniční stanici.
Ze železniční stanice obsazené výpravčím pak musí odjezd dovolit vždy výpravčí, nejčastěji výpravkou. A taky máme tratě, provozované podle D3, kde v principu žádná hlavní návěstidla nejsou, ale vlaky taky nemají zajištěnou vlakovou cestu v celé délce, ale jen od dopravny k dopravně. Takže obecně dopravna je místo na dráze, které dělí železniční síť na kousky, ve kterých se vlakům zajišťuje volnost jejich vlakových cest. Vlaky jezdí od dopravny k dopravně, při odjezdu z dopravny mají zajištěnu volnost trati až do následující dopravny. Takže definice praví, že dopravna je místo na dráze, sloužící k řízení sledu vlaků. Sled vlaků je dán grafikonem.

Pohyb železničních vozidel po dráze
Pohybuje-li se železniční vozidlo po dráze, pak se jedná buď o pohyb nezáměrný, nechtěný, což je vždy mimořádná událost neboli nehoda (např. ujetí vozidel), nebo o pohyb záměrný, což může být buď jízda jako vlak, nebo jako posun.
Při posunu se jezdí podle rozhledu, strojvedoucí je spoluzodpovědný za kontrolu správného postavení výměn, výkolejek apod., není mu garantována volnost kolejí, tedy není zvlášť upozorněn o jízdě na kolej s odstavenými vozidly, musí rychlost posunu upravit tak, aby stihl zastavit před překážkou.
Naopak při jízdě jako vlak se nejezdí podle rozhledu, za postavení vlakové cesty ručí "pozemní personál", volnost kolejí je garantována. Proto taky mohou vlaky i za mlhy apod. pelášit rychlostí třeba 160 km/h, kdežto posun se za takových podmínek plazí krokem.
Samozřejmě i vlak může někdy jet podle rozhledu, nebo na obsazenou kolej o tom všem, ale musí strojvedoucí vědět (buď z rozkazu, nebo ze SJŘ, nebo je to dáno ustanovením jiného předpisu).
A nyní k vlakům

A co je to tedy vlastně ten vlak? Oficiální definice velké železnice je trochu nepoužitelná, na modulech pro svoji potřebu používáme definici, že vlak je libovolná skupina vozidel (nejméně však jedno), kterou výpravčí za vlak prohlásí a přidělí jí číslo vlaku. Proto vlakem jsou nepochybně i vozy, stojící ve stanici bez lokomotivy během přepřahu. Vlakem je pro nás i skupina vozů v odjezdovém kolejišti, ranžíru, o které výpravčí rozhodl o ukončení sestavy vlaku a začíná na ní třeba soupis – což je pro nás příprava karet vozů.
Pokud se ale vlak chce pohybovat jako vlak, už nastupují ty náležitosti z oficiální definice - musí být svěšen (s výjimkou nezavěšeného postrku – ten nepraktikujeme), označen předepsanými návěstmi (rovněž zatím nepraktikujeme) a nejméně jedno vozidlo musí být hnací, musí mít rovněž náležitou dokumentaci – pro nás karty hnacího vozidla a soupravy ať již ve formě jedné karty nebo karet nákladních vozů. Musí jet rovněž podle jízdního řádu (tím se nemyslí jenom předepsané časy, ty jsou nakonec to nejmíň podstatné), ale hlavně číslo vlaku, trasa, stanovená rychlost, norma hmotnosti… popř. i nějaké speciality, jako třeba informace v SJŘ o pravidelném vjezdu na obsazenou kolej).

Kombinace jízdy vlaku a posunu
Pak máme ještě hroznou věc, a to že vlak se může pohybovat v části své jízdy i formou posunu. Představte si třeba osobák z Turnova do Jičína: stojí v Turnově v perónech, evidentně je to vlak, ale z těch perónů se na Jičín nedá postavit vlaková cesta. Vlak se musí stát posunujícím dílem a přes jedno či druhé zhlaví se přeposunovat na kolej č. 23, ze které teprve odjíždí jako vlak. Takže je to posunující díl, ale přitom je to už vlak. Děs, že? Takových věcí je v dopravě víc... Například nákladní vlak od Bohumína končí na Ostrava hl.n. a do Ostrava levé pokračuje jako posun (samozřejmě bez zastavení) s tím, že i návěstidla jsou stavěna hlavním a levým pro posun.
A jak na trati

Po širé trati se nám v zásadě pohybují pouze vlaky (posun mezi dopravnami naše modelované epochy III a IV naštěstí neznají). Když takový vlak obsluhuje na širé trati nákladiště nebo vlečku, stane se na chvíli posunujícím dílem, aniž by přestal být vlakem. Obsluhovat nákladiště nebo vlečku na širé trati můžeme dvěma způsoby:
- s uvolněním traťové koleje,
- nebo bez uvolnění traťové koleje.
Obsluha bez uvolnění je jasná: vlak dojede do místa, kde má něco na práci, a začne posunovat. Když to má hotové, tak pokračuje dál nebo zpět, podle svého jízdního řádu. Nikam přitom obsluha vlaku (u nás strojvedoucí) netelefonuje.
Obsluha s uvolněním funguje tak, že po příjezdu do nákladiště (musí být vybaveno telefonem) nebo k vlečce se celý vlak na to nákladiště nebo vlečku přestaví, srovná za sebou výhybky do základní polohy – což je vždy poloha pro jízdu vlaku po trati, naklopí případné výkolejky a oznámí určenému výpravčímu, že je traťová kolej volná. Od té chvíle si může na nákladišti nebo vlečce dělat co chce, pouze se nesmí odemknout a vjet do trati. To může až potom, co obdrží od výpravčího souhlas, tedy v traťovém úsek již není jiný vlak a na něj postavena vlaková cesta pro další vlak.
Obsluha s uvolněním je vhodná pro rozsáhlejší areály, kde samotná obsluha trvá dlouho a je potřeba mezi tím jezdit jinými vlaky. Ale je potřeba pamatovat, že ten vlak se do toho areálu musí vejít celý a ještě by měl mít možnost nějak smysluplně posunovat.
Některé vlečky mohou mít stanoveno, že se obsluhují přímo jízdou vlaku na vlečku - zpravidla jsou to rozsáhlé areály s vlastními dopravními kolejemi. Potom ale odbočná výhybka vlečky musí být zabezpečena jako odbočka - obsluhuje ji "pozemní personál" a vlaky na vlečku a z vlečky se řídí návěstidly pro jízdu vlaků.

Jak je to s kolejemi v dopravnách

Nyní si ještě řekneme něco o manipulačních a dopravních kolejích - všechny koleje v obvodu dopraven s kolejovým rozvětvením dělíme na dopravní
a manipulační. Dopravní jsou ty, po kterých se mohou pohybovat vlaky jako vlaky, ale i posunující díl jako posun (strašná formulace), po manipulačních se smí pouze posunovat.
Samozřejmě, jako všude na dráze, i tady jsou výjimky - existující stanice, kde z manipulačních kolejí smějí vlaky odjíždět, existují dokonce výjimečně manipulační koleje vybavené odjezdovým návěstidlem. Výjimkou je taky předpis D3, ale ten bych sem zatím netahal.
Pro odjezd z manipulační koleje v těchto stanicích platí jednoduchá zásada - jestliže nemám odjezdová návěstidla, mohu odjíždět, odkud se mi zlíbí. Jestliže mám odjezdová návěstidla, musím odjíždět tak, abych při odjezdu nějaké odjezdové návěstidlo minul (tomu vyhovuje třeba manipulační kolej, připojená  do dopravní koleje ještě před odjezdovým návěstidlem - zde se můžu taky tvářit, že z manipulační koleje jedu cestou posunu na kolej dopravní, kde se plynule měním na jízdu vlaku). Ale pozor, taky můžu mít ve stanici zabezpečovací zařízení, které mi to neumožní vůbec – což jsou všechny stanice OstraMo s odjezdovými návěstidly, kde odjezd jako vlak z manipulačních kolejí  umožněn není.
Vjíždět na manipulační kolej - na to zapomeňte, to je tak strašlivá mimořádnost, že ji v našem modulovém provozu radši vůbec  neuplatníme. i když modulová stanice Lipová Lázně toto na přivolávací návěst umožňuje.
A k čemu manipulační koleje slouží? Kromě výjimečných jízd vlaků, tak hlavně posunu a ke všemu možnému. Mimo přistavení vozů na nakládkové a vykládkového místa – VNVK,  jsou manipulační koleje třeba odstavné, objízdné, v depu, pro traťovku, ……

Dopravny – železniční stanice, výhybny, odbočky a návěstidla:
Problém návěstidel si trochu zúžíme na železniční stanice. Každá železniční stanice musí mít vjezdová návěstidla ze všech tratí do ní zaústěných. Stejně i výhybna, odbočka. Výjimky opět samozřejmě existují - v epoše IIIa ještě byly některé stanice, zděděné z epochy II, které byly místo vjezdových návěstidel, kryty lichoběžníkovými tabulkami (což nijak nesouvisí s předpisem D3). Pak taky mohou funkci vjezdových návěstidel plnit odjezdová návěstidla předchozí železniční stanice, pokud ta je opravdu hodně blízko - v takovém případě by obě stanice, ale byly brány jako dva obvody jedné velké železniční stanice a ta návěstidla by se nazývala "cestová". To může být i případ kombinace železniční stanice a odbočky – u odbočky Morava je ve směru od železniční stanice, která ji obsluhuje cestové návěstidlo S101 (staniční kolej 101).
Vjezdové návěstidlo má dvě základní funkce

1. odchytit vlak na trati, aby mi nevjel do stanice dřív, než pro něj mám připravenou vlakovou cestu. To je asi jasné. A stačí na to návěstidélko, které umí pouhé dvě základní návěsti: Stůj a Volno.
2. dát vlaku najevo, jakou rychlostí může do stanice vjíždět, tedy jestli traťovou, nebo jestli musí snížit rychlost, protože to tak chtějí výhybky.
Tuhle funkci můžu vypustit pokud dám ke krajní výhybce rychlostník na 40 km/h (tedy rachlost vjezdu od odbočky na výhybce) a nemusím nic řešit. Nebo taky traťová rychlost je těch 40 km/h nebo i nižší, pak ušetřím i ten rychlostník. Ale když chci jezdit do přímé rychleji, ale výhybky do odbočky chtějí těch 40 km/h, tak musím strojvedoucímu tu požadovanou rychlost vynávěstit. Na to byla vynalezena návěst Vjezd odbočkou.
Vjezdové návěstidlo dokonce můžu brutálně zredukovat na červenou desku a vjezd povolovat přivolávací návěstí. Základní požadavky to splňuje, ale je to krajní řešení.
Používalo se to i na ČSD - například na čáslavské, kutnohorské a protivecké lokálce byly jako vjezdová návěstidla červené desky s červeným světlem, doplněné světelnou přivolávačkou (takže tam nemusel běhat výhybkář, ale výpravčí prostě obsloužil čudlík).
Tak, to máme vjezd vlaku do stanice a co odjezd?
Odjezd vždycky povoluje (vlastně nařizuje) výpravčí. Nepotřebuje žádné odjezdové návěstidlo, stačí mu výpravka. Nepotřebuje ani návěstit rychlost, fíra přece není blbej a ví, jestli odjíždí z "rovné", nebo z "křivé", tedy z odbočky (na rozdíl od vjezdu, kde nemůže bez návěstidla vědět, jestli jede na "rovnou" nebo na "křivou").

Ale jak nám na dráze houstl provoz a zvyšovaly se požadavky na bezpečnost, přece jen se odjezdová návěstidla objevila. Dodnes jsou na několika vývojových stupních a v určitých případech jsou i provázány s vjezdovými návěstidly:
0. Stupeň nula - žádná odjezdová návěstidla. V SJŘ našich epoch se nijak nevyznačovala - jedná se o standard.
1. nepředvěstěná návěstidla - to jsou odjezdová návěstidla, jejichž Stůj není nijak předvěstěno (tedy není oznamováno dopředu pevným nepřenosným návěstidlem). Jejich smyslem je pouze potvrdit návěst Odjezd, dávanou výpravčím výpravkou. Zcela běžně na nich může být návěst Stůj, i když na vjezdu je Volno. Strojvedoucí ví, že má zastavit, podle toho, že je pravidelně zastavující, nebo pokud je pravidelně projíždějící, byl zastaven u vjezdového návěstidla. Zkrátka funguje to stejně, jako by ve stanici žádné odjezdové návěstidlo nebylo. Vjezdová návěstidla mohou návěstit vjezd odbočkou. V SJŘ označen pravidelný vjezd do odbočky malou šipkou.
2. návěstidla na sobě závislá -  mechanická i světelná návěstidla ve stanici, vjezdové návěstidlo předvěstí znak na odjezdovém. To znamená, že když je na odjezdu Stůj, na vjezdu nemůže být Volno, nýbrž Výstraha (nebo vjezd odbočkou a výstraha, jedu-li odbočkou, samozřejmě). V SJŘ se vyznačuje dnes značkou P, v námi modelovaných epochách nebylo značeno.
3. rychlostní návěstní soustava  -  stanice, odbočka vybavena světelnými návěstidly, kde nejenom, že vjezdové návěstidlo předvěstí znak na odjezdovém návěstidle, ale navíc vjezdové návěstidlo návěstí rychlost v obvodu výhybek přiléhající k návěstidlu a odjezdové návěstidlo opět návěstí rychlost v obvodu výhybek přiléhajících k odjezdovému návěstidlu). Tohle by se nemělo objevit ve starších epochách - zaváděno od 60. let minulého století, tedy ještě ve III epoše. V SJŘ se vyznačovalo takovým tím oválkem se dvěma tečkama – světelná návěstidla, pouze ta mají rychlostní soustavu.

Všechna odjezdová návěstidla jsou většinou samostatná pro každou dopravní kolej nebo mohou být skupinová - místo jedné jediné koleje mohou platit pro dvě i více. Na konci IV epochy označeno v SJŘ písmenem S, my nepoužíváme označení v SJŘ. Nebo může být i kombinace - důležitější koleje mají každá své odjezdové návěstidlo, ostatní koleje mají jedno skupinové. I skupinová návěstidla mohou být všech druhů - nepředvěstěná, předvěstěná i s rychlostní návěstní soustavou. Dokonce můžu mít na zhlaví jediné skupinové odjezdové návěstidlo s rychlostní návěstní soustavou pro všechny koleje, přičemž při odjezdu z rovné tam bude svítit Volno, při odjezdu odbočkou tam bude rychlost 40 km/h a volno.

 
Většina fotografií V.Novotný, sbírka autor