[ hlavní strana ] [ stavba traťového modulu ]
Stavba zastávky s nákladištěm Horní Heřmanice
© Vladimír Hranoš & Tomáš Černohorský
Na této stránce bychom chtěli nastínit průběh stavby zastávky od mechanické konstrukce, přes krajinu, po elekrickou instalaci.
1 Konstrukce dřevěného rámu a pokládka kolejí
Tyto části stavby jsme zařadili do stejné kapitoly, protože společné s elektrickou části mají největší podíl na funkčnosti modulu.
1.1 Dřevěný rám
Modul zastávky je tvořen dvěma díly o rozměrech 1200 x 500 mm. Díly se vzájeně spojují šrouby a pro jednodušší a přesnější složení jsou namontovány také čepy. Díly mají klasickou dřevěnou kostru, popsanou v článku o traťovém modulu, tudíž krajní čela modulu jsou normovaná řezaná vodním paprskem do vodovzdorné překližky, vnitřní čela a zbytek dřevěné kostukce je tvořen obyčejnou překližkou o tloušťce 10 mm. Boční profil krajiny je vyřezán do "sololitu", jenž je nalepen Duvilaxem na dřevenou kostru dílu. Nohy dílů jsou z ocelového čtvercového profilu a jsou šroubovány do boku dílů.
1.2 Pokládka kolejí
Před pokládkou kolejí, bylo třeba na dřevěnou podkladní desku přilepit korkový (či jiný) odhlučnující povrch, jenž zároveň znázorňuje šterkové. Ten byl dále předetřen hnědým Balakrylem, aby po zaštěrkování případné nedostatky příliš nerazily. Jako další byly po pečlivém vyměření poloh výhybek vyvrtány díry pro táhla ovládající výhybky. Poté se už začali připravovat a odměřovat pražcové pole a nasazovat pruty. Takto připravená hlavní kolej byla spájena včetně výhybek na délku mírně přesahující 2400 mm. Dalším bylo samotné lepení kolejí. Kolejové lože bylo předtřeno Balakrylem, po pečlivém srovnání a přeměření umístění koleje na čelech pomocí šablony, byla celá kolej zatížena a čekalo se na její přilepení. Po zaschnutí Balakrylu se přebytky koleje přes čela uřízly na požadovanou délku. Obdobným způsobem se postupovalo i u manipulační koleje.
 
2 Tvorba krajiny, komunikací, umělých staveb a budov
Jak je vidno z fotografické dokumentace stavby, tak jsme popisem pokládky kolejí trochu zpřeházeli pořadí stavby, ale nyní se konečně dostaneme k popisu stavby nejviditelnější části modulu.
 
2.1 Tvorba krajiny
Kostra krajiny je tvořena obdobně jak bylo popsáno v článku o traťovém modulu, tj. klasicky polystyrenový žebry, lepený Ostafixem, které v celku tvoří rošt, znázorňující celkem věrohodně tvary terénu. Tento rošt je poté polepen novinovým papírem napouštěným vodou reděným Herculesem. Následné nerovnosti či nedostatky jsou dotmeleny Ostafixem. Po zaschnutí je terén natřen na zeleno. Posyp je použit molitanový od firmy Polak. Posyp je sypán na terén natřený Herculesem a přestříknut vodou ředěným Sportakrylem. Hlavní dúraz byl kladen na různorodost barev posypů - v místech vlhčí půdy tmavě zelený posyp, naopak v suchých místech posyp zelenožlutý. Pro znázornění vyší trávy byly použity posypy větší hrubosti. Keře a stromy byly zakoupeny od firmy Mobe.
Na tomto modulu bylo také poprvé zkoušeno vytvořit pomocí posypu pole a polní cestu bez hlíny jen s uježděnou trávou. Pole bylo zvoleno barvy zelenožluté, tzn. znázorňující pšenici či ječmen. Pro dosažení dostatečné výšky byl terén v místě pole polepen lepenkou. Na takto připravaneou plochu se teprve po předetření Herculesem nasypal posyp. K dosažení rovnoměrnějšího rozložení byl jěště upraven pomocí pravítka, takto upravený povrch skutečně navozuje pocit zrajícího pole. Dalším prvkem tedy byla cesta přes louku. V podstatě se postupovalo jako při normálním znázorňování louky, ale využilo se více odstínů a různých hrubostí posypu. Následně se cesta jěště projezdila autem a tím vznikla krásná cesta.
 
2.2 Budování komunikací
Ke každé zastávce s nákladištěm by měla vést příjezdová komunikace, tak se zrodil i plán vybudovat silnici III. třídy. Je to starší asfaltová silnice s dřevěným přejezdem. Povrch vozovky je tvořen jemně přes punčochu přesytým štěrkem, tedy spíše prachem. Ten byl nasypán na předetřený podklad a uválcován. Poté zastříknut vodou rozředěným Sportakrylem.
Příjezdová komunikace ke skladišti je obyčejná štěrková cesta. Na znázornění této komunikace byl použit opět osátý štěrk potřebné frakce. Ten byl rozježděn autem a také přestříknut lakem. Na rampu skladiště byla zvolena kobinace štěrku s hlínou.
 
2.3 Stavby
Na modulu se nachází dvě stavby zaručující odvod srážkové vody - ocelový a betoný propustek. Betonový prospust (betonová roura) u cesty je zhotoven velmi jednoduše z papírové trubičky. Zatímco ocelový propustek byl trochu složitějším oříškem. Ocelový propustek Josefa Němce je papírové stavby se zábradlím s plastových profilů. Struktura krycích plechů je vytvořena polepením papírem z cigaretových krabiček. Pilíře jsou papírové polepané plastovým reliéfem od Malé železnice. K patině byly použity olejové barvy, následně byl celý propustek přetřen rozředěnou syntetickou barvou a nakonec byl ještě dopatinován suchými křídami.
Veškeré stavby, tzn. budova zastávky, záchody a skladiště jsou papírové konstrukce z dílny Radovana Kwasnici.
 
3 Elektroinstalace modulu
Zastávka Horní Heřmanice byla v rámci výstavby modulů Ostramo první, kde se realizovalo kolejové rozvětvení a kde bylo potřeba řešit napájení kolejiště a přilehlých traťových úseků. Zde je tedy krátký popis použitého řešení a našich zkušeností, které jsme stavbou nabyli.
3.1 Napájení kolejových úseků
Při konstrukci modulů Ostramo se důsledně držíme norem Fremo při návrhu a realizaci elektrického zapojení kolejových úseků s analogovým řízením provozu. Proto jsou oba moduly, které tvoří zastávku Horní Heřmanice, osazeny standardním rozhraním s konektory napájecího a průběžného elektrického vedení. Zastávka není dle požadavku členů Ostrama vybavena odpojitelnými úseky kolejiště, takže zde není možno odstavovat hnací vozidla nebo provádět křižování vlaků - koneckonců k tomu není ani určena. Proto se zastávka chová v rámci zapojení kolejiště jako dva obyčejné moduly v trati.
Jediným odlišným prvkem je osazení zastávky napájecím bodem kolejiště, což bylo realizováno ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že je to první projekt Ostrama s kolejovým rozvětvením a je tedy potřeba zajistit napájení dalších modulů kolejiště nejméně do doby, než bude plnohodnotně dokončena první velká stanice, která tuto funkci převezme. Druhým důvodem, který se objevil až při stavbě, je možnost řízení pohybu vozidel při posunu vozů na místní nákladiště přímo z místa ovládání zastávky, což je jistě praktičtější než ovládání lokomotivy z několik metrů vzdálené stanice. Na obou bočnících modulu 1 zastávky jsou umístěny konektory DIN 5Z, do kterých se připojuje ovládač OstraMa Bazmek® nebo ovladač kompatibilní pro analogové řízení kolejiště. Tímto ovládačem pak lze řídit provoz na zastávce a přilehlých úsecích. Tyto možnosti se v provozu osvědčily například na zářijovém dni železnice v Ostravě, kdy jsme pomocí napájecího bodu v Horních Heřmanicích vytahovali vlakové soupravy z Jeseníka - vše samozřejmě dle norem analogového ovládání Fremo.
Abychom se však do budoucna neuzavírali v rámci klubu možnosti provozu v digitálním režimu ovládání, je řešení elektrického zapojení provedeno jako kompatibilní s digitálem. Samotná zastávka a její traťové úseky tak nepředstavují pro průchod digitálního signálu kolejištěm žádné problémy - kolejiště není rozděleno na úseky a další elektrická instalace je důsledně oddělená od trakčních obvodů z důvodu rušení. Ověřovací provoz s digitálním systémem Roco neodhalil žádné problémy. Předpokládáme, že jednoduché kolejiště zastávky nebude důvodem k nutnosti vybavení modulu bosterem Loconet z důvodu útlumu digitálního signálu. Na digital jsme tedy připraveni ………
 
3.2 Ovládání výhybek a osvětlení
Řešení této části elektrické instalace přímo souvisí s použitým materiálem, především kolejivem. Kolejiště zastávky Horní Heřmanice tvoří průběžná traťová kolej, objízdná kolej u staniční budovy a kolej kusá k nákladišti. Modeláři OstraMa použili pro sestavení kolejiště tři jednoduché výhybky Peco a kolejový materiál Pilz z výškou 2,5 mm. S ohledem na použití výhybek Peco byly pro jejich ovládání použity magnetické přestavníky taktéž Peco. Dnes po zkušenostech z jejich provozem můžeme konstatovat, že to nebylo nejlepší řešení. Ale vše zlé je k něčemu dobré a tak i členové Ostrama pochopili, že cesta vede jediným správným směrem - k elektromotorickým přestavníkům. Z tohoto pohledu tak Horní Heřmanice splnily svůj úkol - být místem ověřování použitých materiálů a technologií - beze zbytku. Takže další projekty OstraMa s výhybkami (aktuálně stanice Jeseník a Javorník) se již realizují pouze s elektromotorickými přestavníky Bemo.
Použití magnetických přestavníků Peco si vynutilo realizovat jejich ovládání s použitím impulsních relé, které vysílají po pokynu k přestavení impuls na cívku přestavníku v dostatečné délce tak, aby bylo zajištěno přilehnutí jazyka k opornici. Přesto však použití těchto přestavníků vyžaduje zachovat na výhybkách nemodelově provedené systémy přítlaku jazyka - to je asi největší nevýhoda při použití těchto přestavníků a z modelářského hlediska jí nelze tolerovat. Pro ovládání výhybek je použit řadič ve formě dvoupolohového přepínače (dolů přímo, nahoru odbočka), který je na desce plošného spoje umístěn spolu s impulsním relé a kondenzátory tak, aby se ovládání realizovalo ve vazbě řadič - přestavník bez dalších složitých (a poruchových) obvodů. Pro zastávku jsou použity dva řadiče s tím, že jeden ovládá výhybku č.1 a druhý jednoduchou kolejovou spojku výhybek č.2 a č.3. Řadič kolejové spojky je odlišný od řadiče jednoduché výhybky a zajišťuje přestavení obou výhybek na přimo nebo do odbočky - s ohledem na napájení dvou přestavníků má nastaveny jiné délky impulsů pro přestavení.
Oba řadiče a další prvky jsou umístěny do kovové skřínky, která je umístěna na boku modulu 1 zastávky a lze jí z modulu vyšroubovat v případě opravy. Čelo skřínky tvoří kolejový reliéf zastávky s ovládacími prvky. Těmi jsou dva přepínače řadičů, elektrický zámek ovládání výhybek a spínač osvětlení nástupiště zastávka pomocí čtyř lamp. Oba moduly jsou připojeny na ovládací skřínku pomocí kabelů s konektory Canon 9, které se plně osvědčily a počítáme s nimi i při dalších aplikacích. Napájení celé zastávky včetně kolejových obvodů je přivedeno do ovládací skřínky kabelem s konektorem DIN 5V z externího zdroje 12 V stejnosměrných nebo střídavých pro napájení ovládačů vozidel a 16 V střídavých pro napájení výhybek a osvětlení. Napáječem by měl být transformátor z dostatečným výkonem, tuto úlohu zatím splní i ,,nesmrtelný" ovladač FZ 1.
 
3.3 Technologické postupy při obsluze
Jelikož základní snahou modelářů Ostrama je modelování železničního provozu s maximální věrností, odpovídá tomu i technologie obsluhy a ovládání zástávky Horní Heřmanice.
Při standardním provozu jsou odvody zastávky napájeny ze zdroje, výhybky přestaveny pro jízdu po průjezdné koleji a ,,uzamčeny" pomocí elektrického zámku na panelu, který blokuje jejich ovládání. Takto lze Horní Heřmanice provozovat jako opravdovou zastávku s tím, že v noční době můžeme zapnout osvětlení nástupiště.
V případě potřeby přistavení vozů k místnímu nákladišti je vypraven manipulační vlak (dle dnešních předpisů ČD D2 PMD - posun mezi dopravnami), který provede posun a odstavení nebo přibrání zátěže. K tomuto úkonu dostane vedoucí posunu od výpravčího stanice klíč k výhybkám, který při dojezdu na místo zasune do ovládacího panelu a otočením aktivuje výhybky. Pak realizuje zamýšlený posun, nejlépe s ovládačem Bazmek® v režimu místního ovládání. Po ukončení posunu a přestavení manipulačního vlaku na průjezdnou kolej uzamkne výhybky po přestavení do základní polohy, vyjme klíč ze zámku a tento vrátí po návratu do stanice výpravčímu. Tento pak povolí provoz vlaků přes zastávku v mezistaničním oddílu.